Loni si mnozi´ (dost mou^na´ i vyherce souti`u^ie`ky M. Wolker) p?edsevzali, u^e za rok na sva´ bedra p?eci jen p?evezmou ni`jake´ to p?edsevzeti´, jenu^e vu`le slaba´ svi`tu vla´dne a dotye`ni´ s hanbou radi`ji poohli´u^i´ se po jinych za´vazci´ch jinych. Yoshihiro Hanno (d?i´ve take´ Multiphonic Ensemble) vola´ z Osaky. Sli´bil si, u^e nebude hledi`t vzad a la Lotova´ a u^e s pomoci´ elektricke´ho proudu dobije vye`pi`le´ mozky. Na 9 modules + (Progressive Form) tudi´u^ bezostyo¨ni` putuje ru`znymi neot?elymi za´kouti´mi moderni´ho digita´lna. Uu^i´va´ od labelu Raster Noton okoukany minima´lni´ praskot s vysokymi to´ny, mi´sty se uchyluje do roboti´ho laptopove´ho loop ha´je, ke konci z clicks a poruch nepochopitelni` sklouzne k hloupe´mu duca´ni´, ale gro´ pat?i´ obvykle me´ni`vrstvym sekanym (paralela se Slowthinking doma´ci´ EOST) abstraktni´m ambientni´m kousku`m s p?i´jemnymi melodickymi motivy. V Cherbourgu si Juliet Locquet alias Dorine_Muraille p?ed rokem o pu`lnoci ?ekl, u^e nahra´vky hlasu`, klavi´ru, kytar, kontrabasu atd. prou^ene powerbookem a stmeli´ je v 15 di`tsky milych, avo¨ak vi´ce neu^ dostatee`ni` podivnych rekonstrukci´ s na´zvem Mani (FatCat). Oproti Yoshihirovi` st?i´dmosti stavi´ na sice neagresivni´m, ale silni` oma´mene´m jabli´e`kove´m cirkusu s mimoidni´mi sprchovymi zpi`vy a akustickymi st?i´pky. Pop k jeo¨ti` nevynalezenym droga´m. Proto se hodi´ harmonika, cvre`ci, ch?estyo¨i a klobouky. Dead Hollywood Stars vyk?ikli na adresu cigaret pro drsne´ kovboje ?Dost!? a ti`m slabo¨i´m mi´sto odvykaci´ch na´plasti´ vlepili western v novovi`ke´m zvukove´m baleni´ - Junctions (Hymen/Mad Monkey). Pre´rie bez bizonu`, ohynek v divoe`ini`, brnka´ni´ kytary, saloony, vi`trem odna´o¨ene´ to´ny, zmrtvychvsta´ni´ Jarmuschovy mrtvoly, pozdni´ odpoledne Neila Younga, rozmrazeni´ pistolni´ci v e´?e e`ipu`, 2 GHz pod sedlem. Zapra´o¨enou koo`skou a slami`nou atmosfe´ru smyo¨lene´ho soundtracku drobni` naruo¨uje bi´le´ smeti´ a rozruo¨uji´ci´ viry z koo¨e na ploo¨e a kdyu^ promluvi´ hluboky hlas, zemi` se t?ese jak pod kopyty bizoni´ch duchu`. I u na´s mihnuvo¨i´ se o¨vycarske´ trio Velma si posmutni`le p?ipilo na tmavo¨i´ gradovane´ repetitivni´ kola´u^e z prskave´ho elpodkladu a zcela u^ivych kytar/perkusi´/opakovanych hlasu`. Ze e`ty? pu`vodni´ch skladeb na Panoramique (Namskeio/Emperor Norton) vykukuje pu`sobiva´ post-industria´lni´ avantgarda, ale na´sleduje jeo¨ti` snu`o¨ka zaji´mavych remixu` osciluji´ci´ch mezi e`istym ambientem a strunnymi konstrukcemi (Alog, Ko¨hn, Bruce Gilbert, Pluramon…), z nichu^ di´ky klid p?ina´o¨eji´ci´ jemnosti vycha´zi´ vi´ti`zni` te´mi`? nehybny o¨umivy dub Parole Remix s podpisem Jan Jelinek. Da¨lek vo¨ak (mimochodem s Velmou vyda´vaji´ jakysi split singl) proti ukole´bavka´m pro slabochy drsni` broji´. Odp?i´sa´hli si dalo¨i´ rok hlasite´ho boje se zavedenou pli´sni´ syste´mu a nekompromisni´ rap proto nale´havi` podbarvuji´ industria´lni´mi hlukovymi plochami, ost?e vrstvenym kytarovym feedbackem, mi´sty rue`ni´mi u´myslni` lo-fi beaty a hutnymi basovymi linkami. From Filthy Tongue Of Gods And Griots (Ipecac) je p?i´sny noise hip-hop, protiva´ha easy listening, jeu^ otevi´ra´ oe`i nevidomym. Vynecha´me-li nesnesitelnou dvana´ctiminutovou recitaci do vrcholni` disharmonicke´ho podkladu Black Smoke, zbyvaji´ jedinee`ne´ megality s odlesky kytarove´ psychedelie (kouzelna´ Forever Close My Eyes s ?Yesterdays don't matter now, you're gone/ Shattered glass of empty bottles cut my palms…") i indickych vu`ni´ (Trampled Brethren) a po utichnuti´ za´vi`ree`ne´ho regule´rni´ho apokalypticke´ho k?iku (Classical Homicide), jiu^ nikdy nebudete jako d?i´v. Oho`ostroji se ovo¨em bavi´ jeo¨ti` mnohem vi`to¨i´ extre´miste´. Projekt Massimo si p?edsevzal odsoudit Ministry i Atari Teenage Riot do role nevinnych kojencu` a vyvrhnout tota´lni´ digicoreovy na´ti`r Hello Dirty (Mego), ktery podle propagae`ni´ho infa pat?i´ do p?ihra´dky oznae`ene´ slovy ?sex/noise/armageddon? (soundtrack ke Zjeveni´ sv. Jana?). Jiu^ tak tra´pive´ valy ?ezavych bajtu` jsou da´le tra´peny a podrobova´ny laptopove´mu rozkladu (na u´plne´m konci se naopak hluk zpa´tky sbali´ v bohuu^el ihned stopnuty povi`domy synthipopmotiv), ale p?ed trapnosti´ je zachrao`uje ni´zka´ stopa´u^. 38:00 - zdravi´ nebezpee`ny svatebni´ dar. Ra´nu oblou^it zvuky od Loscil (vancouversky Scott Morgan), jenu^ se rozhodl cely rok uta´pi`t ve sta´le´, naprosto mi´rumilovne´ pi`ni` vzda´lenych ploch otupi`lych mo?skou hlubinou, nad ni´u^ dli´ jemne´ cvaka´ni´ a potlae`eny dubtechno rytmus. Se Submers (Kranky) vao¨i mysl za pomoci slucha´tek oe`eka´va´ kontemplativni`jo¨i´ a hlubo¨i´ hypno´za neu^ s di´ly p?i´buznych Pan American a svu`dny nabalovaci´ mechanismus (vi´ti`zi´ au^ tranceova´ Resurgam) navi´c popudi´ ti`lo k pravidelne´ reakci (pravda, bli´u^e tai-chi-chuan neu^ aerobiku…), ceni`ne´ nejen hubnuti´-chtivymi. Nechu` takovy e`aruplny, podvodni´ ale bezpee`ny ambient prova´zi´ i dalo¨i´ obi`h kolem te´ nao¨i´ jedine´ opravdove´ hvi`zdy.

Hynek Dedecius